Velikonoce
Velikonoce
Historie a význam Velikonoc
Velikonoce jsou svým původem svátky jara. Před cca 3500 lety dali kananejskému svátku jara zcela nový význam Židé svým svátkem Paschy: oslavou vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského otroctví. Před dvěma tisíci lety pak Velikonoce dostaly současný význam Kristovou smrtí a zmrtvýchvstáním.
Velikonoční kraslice
Velikonoční beránek
Beránka na oslavu jara obětovaly už kočovné nomádské kmeny, pro něž byla stáda nejdůležitějším zdrojem obživy a bohatství. Židovský Bůh byl označován jako pastýř a i pro křesťany se beránek stal symbolem Krista, který svou obětí na kříži zvítězil nad smrtí. Židé zabíjeli o svátku kryjícím se s Velikonocemi beránka na památku vyvedení Izraelitů z egyptského otroctví. Z doby židovské poroby v Egyptě pochází známé rčení, že někoho, komu se pořád něco zlého děje, postihují „rány egyptské“. Bůh totiž stíhal Egypťany různými pohromami tak dlouho, dokud Židy nepropustili. Aby se morové rány, smrt prvorozených dětí a jiné katastrofy Židům vyhnuly, zabili beránka a natřeli jeho krví dveře. Kromě skopového masa se o Velikonocích peče i beránek z piškotového těsta. Často se polévá čokoládou, ozdobí se mašlí a trůní nad sladkou pomlázkou složenou z čokoládových vajíček a jiných dobrot.
Pomlázka
Tradice velikonoční pomlázky je velice stará. Zmiňuje se o ní už pražský kazatel Konrád Waldhauser, žijící ve 14. století. O velikonočním pondělí a úterý se prý šlehali manželé a milenci a ospalci i lenivci se časně z rána házeli do vody nebo alespoň polévali, aby se probrali. A co si každý z nás představí pod pojmem pomlázka? Tento název označuje svazek spletených vrbových proutků, který slouží jako nástroj ke šlehání. Pomlázkou je však také nazýván například výsledek z koledování. Plést pomlázku měl umět každý muž. Do různě velkých pomlázek z různého počtu vrbových proutků (3, 4, 6, 8, 9, 10, 12) se vplétala červená stuha. Malé pomlázky se nosily stočené v kapse (pro všechny případy...), se středně velkými se chodilo na koledu a těm téměř dva metry dlouhým se říkalo obřadní. O Velikonočním pondělí vstávali děti, chlapci a muži časně zrána, aby vyšli s pomlázkou na koledu. Šlehali děvčata, aby byla zdravá, pilná, a veselá po celý rok, předávali jim tím svěžest, mladost, ohebnost a zdraví mladého proutku. Svobodná děvčata jim za to zavěšovala na pomlázky barevné stuhy. Vdané ženy koledníci vyšlehali proto, aby jim vyhnali zlý jazyk. Nechodili však do domů sousedů, s nimiž nebyli zadobře. Také hospodář vyšlehal čeládku, aby nebyla líná, krávu, aby se brzy otelila a ovocné stromky, aby se probudily ze zimního spánku k další úrodě. Dříve se šlehalo pomlázkou i další den, o takzvaném "odplatném úterý", kdy děvčata oplácela hochům. Někde se místo pomlázky ujímala úkolu pomladění studená voda. Tomuto zvyku se říkalo „oblévačaka“. Říkávalo se, že „prašivý bude ten, kdo nebyl politý vodou“. Názvy a podoby pomlázek: binovačka a vinovačka (z prutů vinné révy); dynovačka (z Chodska); hodovačka, houdovačka (odvozené od hodu - velkého svátku spojeného s hostinou); koleda (z jihomoravského Vranovska); karabáč, korbáč (z Moravy - slovo pochází z tureckého kyrbáč - tj. bič, důtky); kyčka, kyčkování, kyčkovanka (z Opavska); mrskačka, mrskanda, mrskot, mrskut, mrskút (z jižní a střední Moravy); pamihod, pomihod, pomrhod (ze středních Čech - zkratka středověkého popěvku Pomni hody do provody); sekačka (ze Žďárska); šlahačka, šlehačka, šlahání, vyplácání (z jihovýchodní Moravy); šmekúrst, šmekustr, šmerkous, šmerkust, šmigrust, šmirgust, šmykustr (ze severní Moravy a východních Čech); tatar, tatarec (ze střední Moravy); březové metličky, čugár, dingus, kančúch, metla, mrzkouz, roučačka, švihačka, šihačka, šihota, žíla, žila,..
Velikonoční dny v týdnu:
Já se svou rodinou slavíme Velikonoce tak, že pečeme mazanec a beránka.
1 dopis
(60rrka, 6. 3. 2008 15:54)